V semináři Improvizace ve škole se učitelé praktickou formou, s doplněním teoretického výkladu, seznámí s možnostmi rozvíjení dovedností žáků, které umožňuje improvizace. Prostřednictví her a cvičení si vyzkouší, jak mohou své žáky dovést ke koncentraci, kooperaci, kreativitě a komunikaci při vyučování. Mnohdy frontální vyučování tak mohou doplnit o aktivní vyučovací prvky, které žáky motivují jak k aktuálnímu učení, tak k celoživotnímu vzdělávání.
Témata výuky:
Předmět »český jazyk a literatura« vnímají snad všichni zúčastnění, učitelé i žáci, jako dva předměty v jednom. Je »literatura«, kde se za úspěch uznává (ze strany školy) i přijímá (ze strany rodičů a žáků), když funguje jako občanská a mravní výchova a zároveň probouzí zájem o svět (což uznávám za důležité hodnoty); »literatura« co estetická výchova je na školách vzácná, »literatura« co autonomní předmět studia se fakticky nepředvádí (pomíjím karikaturu v podobě soupisu autorů a děl). A je »jazyk«, který se pojímá jako pravopis (prožíváno: už byste to konečně měli umět!) a mluvnický rozbor (prožíváno: k čemu je to dobré?); proti tomu se staví pojetí: učme raději komunikovat. Předmět »cizí jazyk« se o předmět »mateřský jazyk« nezajímá, vzývá se naopak ideál: myslet rovnou v cizím jazyce, nepřekládat z češtiny; vyjádřit kloudně česky, co jsem slyšel či četl v jazyce jiném, se nepěstuje. — Kurs ukazuje, jak tyto propasti překonat pomocí celostní filologie.
• Jazyková komunikace je jedinečný »zázrak přírody«, který se děje v lidských společenstvích. Funguje jen díky obrovskému systému společenských norem: jazykové rozumění je nadosobní a pro dané společenství závazné.
• Jazyková komunikace je vždy konkrétní, děje se v jisté situaci mezi jistými účastníky, vždy s plným využitím všeho, co oni účastníci mají k dispozici.
• Jsme přirozeně mnohojazyční, protože přirozeně patříme do mnoha společenství zároveň (nejsme však ve všech současně); již náš rodný jazyk je systém mnoha jazyků.
• Popis jazyka (mluvnice, gramatika) je užitečný nástroj, jak překonat situace, kdy si nerozumíme. Pravopis je užitečný nástroj, jak spolehlivě přecházet mezi jazykem, jenž se vyjadřuje zvukem, a jazykem, jenž se vyjadřuje písmem, což jsou samostatné a značně odlišné systémy.
• Učit se cizí jazyk je nejlepší způsob, jak porozumět jazyku vlastnímu: vidíme, že lidé, kteří jsou jinak stejní, mají k dispozici odlišné prostředky, a v komunikačních situacích, které jsou jinak stejné, se chovají odlišně.
• S výukou cizích jazyků se začíná zbytečně brzy. Nejprve je nutné získat odstupu od vlastního jazyka, naučit se na něj dívat zvenčí.
• Zvuk a písmo jsou rozdílné materiály jazykového projevu. Mnohem důležitější je rozdíl mezi projevem reflektovaným a nereflektovaným. Úspěšnost jedince ve společenství je dána tím, jak dobře si dokáže uvědomit, s kým komunikuje, za jakých okolností a o co přitom jde.
• Jazykové sdělení může potěšit i ublížit: člověk je za své vyjadřování zodpovědný. Jazykové sdělení může být objevné i krásné: objevnost a krása jsou provázány, báseň dokáže být stejně objevná jako cestopis.
DESCARTES, v.o.s. si vyhrazuje právo změnit termín konání akce, pokud bude nutné. O změně termínu se účastníci dozví s dostatečným časovým předstihem prostřednictvím pozvánky.
