Učitelské (ne)pohádky
Až se to stane znovu, zavolejte
„Až se to stane znovu, zavolejte.“
Když jsem vešla do třídy, David držel spolužáka pod krkem přitisknutého ke skříni. Ostatní stáli kolem. Nikdo nemluvil.
„Davide, pusť ho.“
Otočil se ke mně. „Nesahejte na mě.“
Zavolala jsem do ředitelny. Řekla jsem, že jeden žák napadl druhého, třída je rozrušená a potřebuji, aby za mnou někdo hned přišel.
„Pan ředitel teď jedná. Pošlete Davida na chodbu.“
„Odmítá odejít. Nemůžu tu nechat ostatní děti samotné.“
„Tak to zkuste uklidnit.“
David nakonec odešel sám. Napadený chlapec seděl v lavici, díval se do země a říkal, že je v pořádku. Nebyl.
Večer napsala Davidova matka řediteli. Podle ní jsem syna před celou třídou ponížila a vyhrožovala mu. Ráno mě zavolali do ředitelny.
„Maminka je velmi rozrušená,“ řekl ředitel. „Budeme jí muset odpovědět. Proč jste to řešila před ostatními žáky?“
„Protože se to stalo před ostatními žáky. Volala jsem vám, aby mi někdo přišel pomoct.“
Zástupce se podíval do poznámek. „Příště bude lepší zachovat klid a situaci hned nezostřovat.“
Ukázala jsem mu zápis z incidentu. I dva předchozí. Zeptala jsem se, kdo za mnou příště přijde, když zavolám.
„Teď hlavně potřebujeme uklidnit maminku.“
Odcházela jsem z ředitelny s úkolem sepsat vyjádření. Druhý den jsem měla znovu učit stejnou třídu.
Co byste udělali vy? A co by v takové chvíli mělo udělat vedení školy?
Učitelské (ne)pohádky. Příběhy ze školní praxe bez příkras.
Diskuse